20. června 2016

BUĎ A NEBO


Původně jsem dneska chtěla psát článek o snech a o tom, že je důležité si sny plnit. Už jsem měla článek rozpracovaný asi ve třech verzích, ale nemohla jsem se hnout z místa a dát tomu konečný tvar. A jak nad tím vším tak přemýšlím, říkám si, zda všechny ty sny pochází opravdu z mé hlavy. Možná, že nám tenhle svět jenom něco předkládá a nenápadně nám cpe do hlavy věci, který my vlastně vůbec nechceme. 

Jasně, podívejte se kolem sebe. Na každým rohu máte vzor toho, jak byste měli žít. Je to všude, v televizi, na internetu, na billboardech, v ulicích i v lidských hlavách. Jsme naprogramovaní. Ano, možná si přebírám slova ze Čtyř dohod, ale tohle slovo mi teď vytanulo na mysli a nemůžu ho dostat z hlavy. Všude máte vzory toho, jak byste se měli oblíkat, jakou kosmetiku byste měli používat, co byste měli číst, kam byste měli jezdit na dovolený, jaký byste si měli kupovat auta, stavět si domy, brát si hypotéky, mít milion pojištění na svůj vlastní život i na všechny věci, který vlastníte. A já si říkám - Opravdu to jsme my? Nežijeme náhodou jenom v nějaké iluzi? 

Na začátku každého roku jsem vždycky nadšená do plánování aktivit na celý rok. V březnu a v dubnu už mě popadá panika, že si musím naplánovat léto do nejmenšího detailu. Kam pojedu, s kým pojedu, co budu dělat. Mám obrovský pocit, že musím někam vyjet, protože přece všichni okolo mě někam jezdí, lítají k moři, lítají do hor, kamkoli. Vždycky si říkám, že je to tak správně, tak to má být, musím někam letos zase vyjet. V hlavě mám uložený hlavně to, že si to musím pořádně užít, abych měla úžasný vzpomínky. A tak jsem to takhle celý léta dělala. Koukala jsem na internet, jaká blogerka a jaká youtuberka byla kde na dovolený. Koukala jsem na televizi, které celebrity letos kde byli. Koukala jsem na facebook, na to, kam mí známý letos jeli, kam cestovali, kde si užívali. Poslouchala jsem příběhy mých kamarádů a lidí v mém okolí, kde byli na dovolené, jak si to užili. A když já jsem řekla, že letos nic moc neplánujeme, všichni na mě nevěřícně koukali a ptali se - To jako vážně? A tak jsem potajmu na poslední chvíli vždycky plánovala, toužila a přála si, abych něco tak skvělého taky zažila. A v hlavě jsem měla naprogramováno, že je to takhle správně.
No a před pár týdny se všechno změnilo. V březnu a dubnu jsem ještě plánovala kam bysme mohli jet, hlavně abysme si to pořádně užili. A teď? Teď už neplánujeme. S mým milým jsme před čtrnácti dny seděli na zahrádce a oba jsme se shodli na tom, že se nám letos nikam moc nechce. Že budeme čas trávit radši na zahrádce, na chalupě. Budeme si dělat hezký chvilky jenom my dva, příroda bude kolem nás a bude nám krásně. Nepotřebujeme k tomu žádný Colosseum, Eiffelovku ani Buckinghamskej palác. Stačí nám k tomu láska a vědomí toho, že se můžeme mít dobře jen tak a společný čas si užít v naprostý jednoduchosti. A jak je známo v jednoduchosti je krása.

A takhle je to ve spoustě věcí. Buďme sami sebou a opravdu se zamysleme nad tím, co my chceme, co nám dělá dobře, co nás dělá šťastnými. A třeba přijdete na to, že nepotřebujete jezdit na drahý dovolený, kupovat si kosmetiku, kterou všichni všude propagujou, nepotřebujete se vytahovat kolik vyděláváte, ani kolik za co utrácíte. Buďte to vy. Vymažte si z hlavy to naprogramování okolního světa a zamyslete se nad tím, kdo opravdu jste a co opravdu chcete. Já sama, na tom taky pracuju a docela se mi daří. Všechno nejde hned, ale snaha se vždycky cení.


S láskou Barča 


Žádné komentáře

Okomentovat

© Barbora Soul
Maira Gall